Zkušenosti s životem a prací v Německu

Dalibor, který pracuje v Německu již 7 let říká: „Zpátky do Čech už bych pracovat nešel.“

V současnosti v Německu pracuje mnoho Čechů, kteří se vydali k našim sousedům za vyššími platy či lepší životní úrovní. Tuto možnost využil také Dalibor z Plzně, který pracuje v Německu již sedmým rokem. V rozhovoru se dozvíte, jaké byly jeho začátky v zahraničí a jak se mu pracuje v Německu dnes.

Proč jsi se pro práci v Německu rozhodl?

Po škole jsem první dva roky pracoval v Plzni. Tenkrát jsem bral asi 18 tisíc hrubého, což už si ani nedovedu představit. Poté nastala situace, že nebyly pro firmu zakázky, a museli někoho propustit. Já byl nejmladší v kolektivu, tak padl výběr na mě. Můj kamarád v té době pracoval v Rakousku a namotivoval mě, ať se nebojím a zkusím najít práci v zahraničí. Věděl jsem, že němčinu celkem ovládám, tak jsem se rozhodl zkusit štěstí v Německu.

Jak jsi práci v Německu našel? A jaké bylo přijímací řízení?

Práci jsem našel přes německou pracovní agenturu a pracuji vlastně pod agenturou stále, dnes jen pod jinou. Musel jsem jít celkem na dva pohovory. První pohovor probíhal v Čechách. Přišlo tam hodně uchazečů. Nebyl jsem si jistý, jestli je vůbec reálný abych práci získal. Někteří uchazeči se ovšem přihlásili a neměli ani základy němčiny. Pohovor byl samozřejmě v němčině, takže když někteří kluci neuměli odpovědět ani na základní otázky, moc šanci neměli. Následně se mi z agentury ozvali, že mě zvou na druhý pohovor, který už probíhal v Německu. Při pohovoru se mě ptali na klasické otázky jako se ptají na pohovorech u nás. Celé přijímací řízení trvalo celkem dlouho, jelikož Němci se vyžívají v byrokracii a papírování, ale dočkal jsem se a přijali mě.

Zmínil jsi, že byl pohovor v němčině. Pokud se chceš ucházet o práci v Německu je znalost jazyka nezbytná?

Určitě ano. Já jsem měl němčinu od šesté třídy na základce, a poté jsem z ní i maturoval, takže jsem byl celkem připravený. Také mi pomohlo to, že už při škole jsem jezdil do Německa na brigády, kde jsem trávil třeba i celé léto. Bez základů němčiny bych do Německa pracovat nejel. Nejde jenom o přijímací pohovor, ale němčinu potřebujete každý pracovní den. Musíte se domluvit jak se vedoucím, tak s kolegy a dalšími lidmi v okolí. I když nás ve firmě bylo hodně cizinců, žádného překladatele jsme neměli, a museli jsme si vše vykomunikovat sami.

Jak náročné pro tebe byly začátky?

Je pravda, že začátky byly náročný. Byl jsem dva roky po škole, neměl jsem moc praxe a zkušeností, tak jsem se rozhodl hledat práci v oboru manuální a dělnické profese. Nastoupil jsem za minimální německou mzdu a pracoval nejdříve pouze na noční směny. Po třech měsících noční směny zrušili a nás propustili. Musel jsem tedy začít hledat novou práci přes jinou agenturu. Naštěstí již za pár dní jsem šel na další pohovor. Nejtěžší asi na začátcích v zahraničí je to, že tam nikoho neznáte. Nemáte s kým jít po práci sednout na pivo nebo si jít zasportovat. Ostatní kolegové byli z různých zemí a občas byl problém jazyková bariéra.

Přestěhoval jsi se do Německa na stálo nebo dojíždíš?

Firma, ve které jsem začal pracovat, byla dvě hodiny jízdy autem od Plzně, takže každodenní dojíždění nepřicházelo v úvahu. Využil jsem možnosti ubytování od zaměstnavatele, které se nacházelo 25 km od firmy. Do práce jsem dojížděl svým autem a vozil jsem i ostatní kolegy, se kterými jsem bydlel. Bydleli jsme na klasické ubytovně, kde byly dvojlůžkové pokoje. Tenkrát jsem za ubytování platil okolo 300 EUR měsíčně. Momentálně jsem v Německu většinou přes týden a na víkendy jezdím do Plzně. Celkem jsem si na to takhle zvyknul, a dvě hodinky jízdy do Německa není nic hrozného.

Jak jsi na tom teď, po sedmi letech v Německu?

Za těch 7 let jsem změnil třikrát zaměstnavatele i pracovní agenturu. Poslední čtyři roky pracuji ve firmě v Bavorsku v oblasti Dingolfing-Landau, což je něco málo přes dvě hodiny od Plzně. Bydlení jsem taky několikrát změnil. Jak jsem již říkal, první ubytování, co jsem v Německu měl, bylo přes prvního zaměstnavatele. Poté, co jsem nastoupil do druhé práce, našel jsem si nové ubytování přes inzerát v německých novinách. Dnes si pronajímám dva pokoje v rodinném baráčku, za který platím 320 EUR měsíčně a dojíždím do práce 10 km. Měl jsem štěstí na milé majitele, starší pár, se kterými máme dobré vztahy. V létě třeba společně grilujeme na zahradě.

Co bys nám řekl o platech v Německu?

Řekl bych, že se nedají s českými platy srovnat. Upřímně, já už bych zpátky do Čech pracovat nešel. Práci v Německu mám kousek a na plat si nemůžu stěžovat. Když zvážím počet kilometrů, kolik dojíždím za týden do práce, a výši platu, tak se to opravdu vyplatí. Mám známou, která má dvě vysoké školy a pracuje v Praze na vysokém postu v jedné firmě. Čistého měsíčně bere méně než já, ale výlohy na bydlení má vyšší. Co si budeme povídat, v dnešní době je život v Praze stejně drahý jako ve velkém městě v Německu, jen s třikrát nižším platem.

Jak jsem již zmiňoval, před 7 lety jsem měl plat okolo 1200 EUR. Momentálně se můj plat pohybuje v rozmezí 2100–2300 EUR měsíčně, záleží na počtu odpracovaných hodin. Běžně pracuji okolo 163 hodin měsíčně a dělám na klasické osmihodinové směny. Výdaje za bydlení mám okolo 300 EUR a pak záleží, kolik utratím za jídlo. Z německého platu se dají ušetřit pěkné peníze. Ve firmě, ve které teď pracuji, máme kromě dovolený často firemní odstávky, takže je dost času jezdit za ušetřené peníze na dovolené.

Když pracuješ v Německu už tolik let, nenapadlo tě začít pracovat mimo agenturu?

Samozřejmě, že napadlo. Ono to ovšem není tak jednoduché, jak jsem si dřív myslel. Pokud bych chtěl začít pracovat ve firmě, kde jsem teď zaměstnaný, mimo agenturu, musel bych projít znovu přijímacím řízením jako nový zaměstnanec. V Německu to nefunguje jako u nás, že by mi vedoucí řekl: „Hele, už si tu dlouho, pojď pro nás pracovat mimo agenturu.“ I přesto, že v téhle firmě pracuji už několik let, nemám ani žádné zvýhodnění oproti jiným uchazečům. Němci se fakt vyžívají v papírování, na všechno mají nastavený jasný procesy, kterými se řídí a nedělají výjimky. V přijímacím řízením bych musel znovu projít pohovory, doložit veškeré dokumenty a napsat testy.

Pod agenturou jsem ale celkem spokojený. Díky ní mám německou smlouvu na neurčito. Pracuji okolo 163 hodin měsíčně a mám 25 dní dovolené za rok. Nemám ovšem žádné diety či příspěvek na bydlení nebo dojíždění.

Mohl bys nám říct, co se ti v Německu (kromě vyššího platu) líbí více než v Čechách?

Celkově se mi líbí vyšší životní úroveň. Díky ní můžete vidět, že lidé jsou více spokojení. Prodavačka v obchodě se na vás nemračí, protože nežije na hranici chudoby, ale může si díky lepšímu platu dopřát určitý životní standard. Také se mi líbí vyšší kvalita potravin. Když nakupuji v Čechách, tak se občas divím, co si obchodníci vůbec dovolí dát na pult. Teď mluvím například o ovoci a zelenině. V Německu nakoupíte za podobné ceny mnohem kvalitnější potraviny než u nás. Dokonce mám někdy pocit, že za týdenní nákup v Německu utratím méně peněz než tady. Další věc, co se mi na Německu líbí, jsou jejich silnice, které raději s českými nebudu ani srovnávat. Další věc, která mě napadá je to, že mi přijde v Německu víc čisto a uklizeno, ale to je také dáno tím, že bydlím v menším městě. Nechci, ale tvrdit, že je v Německu všechno lepší než u nás. Ovšem co se týče práce, za český plat už bych nepracoval.